nofollow! nevstupovat! NO ENTRY! FORBIDDEN!

Error 500

Naučils mě milovat cizí.
Litovat všeho, co mizí.
Až zdá se mi, že nemám rád,
nic už napořád…

Proč je má bolest trvalá a moje rána nevyléčitelná, nechce se uzdravit? Opravdu mi budeš jako klamný potok, nespolehlivá voda? (Jeremiáš 15:18 CSP)

Nato Jób odpověděl. Řekl: Kéž by byla pečlivě zvážena má nespokojenost a spolu s mým neštěstím byla vyzvednuta na miskách vah. Vždyť je již těžší než mořský písek; kvůli tomu byla má slova neuvážená. Vždyť ve mně vězí šípy Všemohoucího, jejichž jed saje můj duch; Boží pohromy se zaměří proti mně. Cožpak bude divoký osel hýkat nad trávou? Bude snad býk bučet nad svou pící? Cožpak se dá jíst něco, co samo nemá chuť, bez soli? Je snad nějaká chuť ve vaječném bílku? Má duše se nechce dotýkat těch věcí; jsou pro mě nechutným pokrmem. Kéž se tak stane, že se naplní má prosba a Bůh dá, v co skládám svou naději. Ať se Bůh odhodlá a srazí mě, povolí svou ruku a odtrhne mě, ať už nastane má útěcha a já mohu radostně poskakovat v bolesti, ačkoli mě Bůh nebude šetřit; neboť jsem nezatajil řeči Svatého. Jakou mám sílu, že bych měl vytrvat, a jaký můj konec, že bych měl prodlužovat svůj život? Je snad má síla silou kamenů? Je snad mé tělo z bronzu? Není snad pro mne pomoc a obezřetnost byla ode mne zahnána? Zoufalému náleží milosrdenství jeho přítele, i když opustí bázeň před Všemohoucím. (Job 6:1-14 CSP)

Ani já nezadržím svá ústa, promluvím v tísni svého ducha, přemýšlet budu v hořkosti své duše. Cožpak jsem moře či drak, že nade mnou musíš ustanovit stráž? Kdybych řekl: Potěší mě má pohovka, má postel mě unese při mém stěžování, ty mě vyděsíš sny, viděními mě ohromíš. Tu si má duše zvolila zardoušení, ano, smrt, raději než mé kosti. Pohrdám tím, nebudu žít navěky; nech mě být, vždyť mé dny jsou marnost. Co je smrtelný člověk, že si ho ceníš a že si ho všímáš? Navštěvuješ ho každé ráno, neustále jej budeš zkoušet. Jak dlouho ode mne neodvrátíš pohled, nenecháš mě aspoň spolknout slinu? Pokud bych zhřešil, co tím provedu tobě, strážci člověka? Proč jsi mě pro sebe určil za terč, až jsem se stal břemenem sám sobě? A co že neodpustíš mé přestoupení a neodejmeš mou zvrácenost? Vždyť nyní ulehnu do prachu; budeš mě usilovně hledat, ale já už tu nebudu. (Job 7:11-21 CSP)


 
Hudba a poezie Napsat komentář


Napsat komentář:

Váš email nebude zveřejněn. Povinná pole jsou označena *

*
*

    Nedávné fotky a kreslení: