Šel na mě splín, tak jsem šel ven a strávil jsem večer s jednou z nejhezčích ženskejch na světě. S tak hezkou holkou jsem si připadal zase jako borec, protože každej, kdo je alespoň trochu normální a neni zrovna jako Arnold nebo Bruce, tak se tak prostě občas vidí rád.
Povím vám teď příběh, kterej kdyby mi někdo vyprávěl, tak mu to vůbec nebudu věřit, nebo si řeknu, že si to minimálně přibarvil. A abyste mi nemohli říct, že jsem si to přibarvil, hlavní fotky z toho večera jsem dal do černobílý.
Byl krásnej den, prodlouženej víkend sotva začal, slovo tak dalo slovo a sešel jsem se Sandičkou. Neviděl jsem jí už asi měsíc. Čím to asi je, takhle nám to funguje. Znám jí už několik let, její fotky znáte z mýho webu a dobří fotografové jí mají taky rádi. Vždycky jsem věděl jak je krásná. Nevim jak to máte vy, ale u ní je to fakt viditelný. Ten den se ale stalo něco, co jsem nepochopil dodnes.
Začlo to v divadle na Zábradlí, seděli jsem spolu na dvorku. Musím říct, že je tam skvělá atmosféra. Po nějaký hodině s nočním nebem přímo nad hlavou, k nám dovrávorali dva vožralí týpci, jeden s harmonikou, druhej s kytarou a že nám zahrajou. Nechtěl jsem se jentak pustit s někym do křížku, tak jsem nejdřív sledoval reakci Sandy a když jsem neviděl úděs, nechal jsem to být. Nakonec to dopadlo tak, že nám sdělovali všemožné symtatie a děkovali nám, že nám mohli zahrát. Jsme takoví desně sympatický lidi prej. Až mi bylo na konci jejich přednesu trochu blbý, docela jasně jim dát najevo, že by už měli jít. Přece jen, moc jim to nehrálo s těmi promilemi. Bylo mi ale hned jasný, že celou tu eskapádu způsobila Sanda. A to jsem ještě netušil, co způsobí za necelou hodinu.
Pak následovalo něco, co se se mi ještě v žádném podniku nikdy nestalo. Sanda už totiž vážně nic nechtěla. Ale musela u toho stolu vypadat fakt roztomile.
Původně jsme z divadelní kavárny zamířili domů ale, nakonec asi přeci jen, trochu toho Bruce ve mě asi je a domů se jí nechtělo. Zaskočili jsme na noční kávu ve Standard Cafe, v ulici Karolíny Světlé. Měli jsme docela příjemnej večer. Až jsem se začínal sám sebe bát. Dokonce i pár fotek mobilem se povedlo. Jsou to tady ty v článku.
Už bylo hodně po půlnoci když podnik začal zavírat rolety, ale vcelku nic jiného se nedělo, pouze poslední objednávka, kterou jsem odmítl (ještě jsem měl co pít) abych si ji za pár minut rozmyslel. Šel jsem přímo na bar a dostal deci vína na odchod úplně bez problémů. Pak následovalo něco, co se se mi ještě v žádném podniku nikdy nestalo. Sanda už totiž vážně nic nechtěla. Ale musela u toho stolu vypadat fakt roztomile. Takže jsem na otázku barmana odpověděl, že slečna již nic opravdu nechce a že za chvíli půjdeme. Dostalo se mi velmi diskrétní odpovědi otázkou: „Nechcete, abych to zařídil?“.
No chlape, řikám si, teď si mě vážně setřel, jsem myslel že to se ženami tak nějak umím?! Nejistě jsem souhlasil, přeci jen drink je od podniku, to Sanda neodmítne a já budu z obliga, že jsem jí nic nekoupil násilím. Chtěl jsem to zaplatit, ale zase špatně – máme to zadarmo. Jsme prý takoví děsně sympatický lidi a rádi by víc hostů jako jsme my. Tak tahle holka mě tahá někam hodně vysoko, říkal jsem si. Ke stolu jsem se vracel s úsměvem cenícím zuby a nějak přestával chápat, co se ten večer vlastně děje. Jasně, nejsem blbej, každej muzikant hraje rád krásný holce a každej barman rád pěknou holku pozve. Ale bezprostřední přístup, se kterým jsem se setkal v tomhle podniku mi skutečně téměř vyrazil dech. Večer s krásnou slečnou a v podniku kde konečně vědí, jak se chovat k hostům.
Když se tam noc jaksi natáhla, byla tam už uzavřená společnost a neměl jsem už ani dost hotovosti, dověděl jsem se, že to není problém, že chtějí dobré jméno a aby s k nim lidé vraceli. Tak to už bylo na mě vážně moc. Slíbil jsem jim alespoň nějakou recenzi, nebo článek na blog. Samozřejmě, tohle asi nemohou dělat pokaždé. Musejí z něčeho žít, ale přístup takový, až mě téměř přemlouvali že je opravdu v pořádku, když nezaplatím úplně celou útratu…?! Masakr! Pak jsme si ještě jednou rozmysleli odchod, peníze jsem vymyslel jinak – nesnáším dluhy – a strávili jsem tam ještě pár příjemných chvil.
Ptáte se kam vzít slečnu na drink nebo kafe? Podnik, kde skutečně vědí jak se chovat k hostům? Standard Cafe, Karolíny Světlé 23, Praha. A komu nevadí volnější atmosféra tak určitě kavárna přiléhající k Divadlu na Zábradlí.
Takzvaný dvojitý plácnutí (double Hi5 so Hi All :D) na baru ve Standard Cafe
Název nabídkového lístku Standard Cafe je skutečně nápaditej
Tématická písnička od Icehouse, jejich Street Cafe:
