Mý srdce jí pořád chce psát, ale má duše a svědomí křičí a žalují Bohu,
že je to zločin!
Tak chvílemi jsem neskutečně rád a přitom mě týrají výčitky i strach a každej den, jakoby snad losoval,
jak dneska to zase má skončit…
Vždyť přece je snad oko jako oko? A zub, jak zub?
Tak nakonec jsem neskutečně rád, že mě vychovává Bůh!
souvislosti:
Židům 12:4-7
Jeremiáš 17:9
Izaiáš 55:8 Ezechiel 36 1 Jan 3:20
