(2007, Daniel Král)
Chtěl jsem mluvit, možná i něco říct
a vzít tužku a něco i psát,
najednou z toho ale nebylo nic,
do hudby nedá se moc dobře lhát.
Chtěl jsem něco vzít a vrátit to zpět,
taky trochu toho, co bylo v nás.
Něco je lepší ale neumět,
a tak jsem rád, že je to tak
ref.
Tak jsem veselej a světem si chodim
a když mám náladu tak si jdu hrát,
postupem času rány si hojim,
už nepoznáš z hlasu prej měl jsem tě rád…
Veselá byla a voči jí svítily,
byla to síla a pak se mi vzdálily
potom se na mě malinko usmála
a já jsem věděl, že Ta se mi nezdála
