Namyšlenec

Kazatel 3,18 (ČSP): A tu jsem si v duchu o záležitosti lidských synů řekl, že je Bůh tříbí, aby viděli, že jsou sami o sobě jako zvířata.

Jan 15:5 (CSP) Já jsem ta vinná réva, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.

Římanům 10:5-11 CSP: Mojžíš píše o spravedlnosti, která je založena na Zákonu: „Člověk, který je bude činit, bude v nich živ.“ Avšak spravedlnost založená na víře mluví takto: „Neříkej si ve svém srdci: kdo vystoupí do nebe?“ — to je jako přivést Krista dolů — nebo: „kdo sestoupí do propasti?“ — to je jako vyvést Krista z mrtvých. Ale co praví? „Blízko tebe je to slovo, ve tvých ústech a ve tvém srdci;“ je to slovo víry, které hlásáme: Vyznášli svými ústy Pána Ježíše a uvěříšli ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn. Srdcem se věří k spravedlnosti a ústy se vyznává k záchraně, neboť Písmo praví: „Každý, kdo v něho věří, nebude zahanben.“

Chrání nohy svých věrných, ale ničemové zahynou v temnotě, neboť člověk nezvítězí vlastní silou. (CSP 1. Samuelova 2:9)

Lukáš 3:12-14 (ČSP): Přišli i celníci, aby byli pokřtěni, a řekli mu: „Učiteli, co máme dělat?“ On jim řekl: „Nevybírejte víc, než je vám nařízeno.“ Ptali se ho i vojáci: „A co bychom měli udělat my?“ Řekl jim: „Nikoho neolupujte ani nevydírejte, a buďte spokojeni se svým žoldem.“

Ef 6:5-9: „Otroci, poslouchejte pozemské pány s bázní a chvěním, v upřímnosti srdce jako Krista. Neslužte naoko jako ti, kdo se chtějí zalíbit lidem, ale jako Kristovi otroci, kteří z duše činí Boží vůli; služte ochotně, jako Pánu, a ne jako lidem. Víte, že každý, kdo vykoná něco dobrého, vezme za to odměnu od Pána, ať je to otrok nebo svobodný. A vy, páni, jednejte s nimi také tak a zanechte vyhrůžek; vždyť víte, že jejich i váš Pán je v nebesích a že u něho není přijímání osob.“

Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a stal ses účastníkem kořene [i] tučnosti olivy, nevynášej se nad ty větve! Jestliže se vynášíš, nezapomeň, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen tebe. Řekneš tedy: Větve byly vylomeny, abych já byl naroubován. Dobře. Nevěrou byly vylomeny, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se! Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, ani tebe [nijak] neušetří. Považ tedy dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří padli, avšak dobrotu Boží k tobě, budešli se jeho dobroty držet; jinak budeš vyťat i ty. A oni, nezůstanouli v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh má moc je znovu naroubovat. Jestliže tys byl vyťat z olivy od přírody plané a proti přírodě naroubován na olivu ušlechtilou, tím spíše budou na svou vlastní olivu naroubováni ti, kteří k ní od přírody patří. Nechci totiž, bratři, abyste nevěděli o tomto tajemství — abyste nebyli moudří sami u sebe — že část Izraele se zatvrdila, dokud nevejde plnost pohanů. Bude však zachráněn celý Izrael, jak je napsáno: „Ze Siónu přijde Vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnosti; a to bude má smlouva s nimi, až odejmu jejich hříchy.“ Podle evangelia jsou nepřátelé kvůli vám; ale podle vyvolení zůstávají milovanými pro své otce. Vždyť dary milosti a Boží povolání jsou neodvolatelné. Jako vy jste kdysi neposlouchali Boha, nyní však se vám dostalo milosrdenství pro jejich neposlušnost, tak i oni nyní upadli v neposlušnost pro milosrdenství prokázané vám, aby také došli milosrdenství. Bůh totiž všechny uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval.(Římanům 11:17-32 CSP)

Bratři, kdyby byl někdo i přistižen v nějakém přestoupení, vy, kdo jste duchovní, napravujte takového člověka v duchu mírnosti a dávej si každý pozor sám na sebe, abys i ty neupadl do pokušení. Neste břemena jedni druhých, a tak naplňte zákon Kristův. Myslíli si totiž někdo, že je něco, ačkoli nic není, klame sám sebe. Každý ať zkoumá své jednání, a pak se bude moci chlubit pouze s ohledem na sebe, a ne na druhého. Neboť každý ponese svůj vlastní náklad. Ten, kdo je vyučován slovu, nechť se sdílí ve všech dobrých věcech s tím, kdo vyučuje. Nemylte se, Bohu se nikdo nebude vysmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí. Kdo zasévá pro své tělo, z těla sklidí zkázu; kdo zasévá pro Ducha, z Ducha sklidí život věčný. V činění dobra neochabujme; nezemdlímeli, budeme ve svůj čas žnout. Tak tedy dokud máme čas, čiňme dobro všem, zvláště však těm, kteří patří do rodiny víry. Pohleďte, jak velkými písmeny jsem vám napsal vlastní rukou! Ti, kteří chtějí vypadat dobře před lidmi, vás nutí dávat se obřezat, jen aby nebyli pronásledováni pro kříž Kristův. Neboť ani ti obřezaní sami Zákon nezachovávají, ale na vás chtějí, abyste se dávali obřezat, aby se mohli pochlubit vaším tělem. Kéž se mi nestane, abych se chlubil, leda křížem našeho Pána Ježíše Krista, skrze nějž je pro mne svět ukřižován a já pro svět. Neboť ani obřízka ani neobřízka nic není, nýbrž nové stvoření. A na ty, kdo se budou držet tohoto pravidla, ať přijde pokoj a milosrdenství, též na Boží Izrael. Ať mi už nikdo nepůsobí potíže, vždyť já nosím na svém těle znaky toho, že patřím Ježíši. Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vaším duchem, bratři. Amen. (Galatským 6:1-18 CSP)

List Koloským 4,5 (ČSP): Žijte moudře před těmi, kteří jsou vně, vykupujíce čas.

První list Tesalonickým 4,10–12 (ČSP): Vyzýváme vás však, bratři, abyste se v tom ještě více rozhojňovali a zakládali si na pokojném životě, věnovali se vlastním věcem a pracovali vlastníma rukama, jak jsme vám přikázali, a abyste žili slušně před těmi, kteří jsou vně, a nikoho nepotřebovali.

Janův 20,26–31 (ČSP): Ježíš přišel zavřenými dveřmi. Postavil se doprostřed a řekl: „Pokoj vám.“ Potom řekl Tomášovi: „Vztáhni svůj prst sem a pohleď na mé ruce, vztáhni svou ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl slovy: „Můj Pán a můj Bůh.“ Ježíš mu řekl: „Že jsi mne viděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“ Ještě mnoho jiných znamení, která nejsou zapsána v této knize, učinil Ježíš před svými učedníky. Tato však jsou zapsána, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.

Izajáš 45,9–13 (ČSP): Běda tomu, kdo vede spor se svým Tvůrcem, střep mezi střepy země! Což hlína řekne svému hrnčíři: Co to děláš! nebo: Tvé dílo nemá ruce? Běda tomu, kdo říká otci: Co to plodíš? a ženě: Co to rodíš? Toto praví Hospodin, Svatý Izraele a jeho Tvůrce: Na přicházející věci se mě vyptávejte! Ohledně mých synů, díla mých rukou mi chcete přikazovat? Já jsem učinil zemi i člověka na ní jsem stvořil. Já — mé ruce roztáhly nebesa — a přikazuji celému jejich zástupu. Já jsem ho vzbudil ve spravedlnosti a napřímím všechny jeho cesty.