Učedníkům také říkal: “Byl jeden bohatý člověk, který měl správce, a ten byl u něho obviněn, že rozhazuje jeho majetek. Zavolal ho a řekl mu: „Co to o tobě slyším? Vydej počet ze svého správcovství, neboť dále nemůžeš být správcem.“ Správce si řekl: „Co budu dělat, když mi můj pán odnímá správcovství? Kopat nemohu, žebrat se stydím. Vím, co udělám, aby mne přijali do svých domů, až budu zbaven správcovství.“ A zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: „Kolik dlužíš mému pánovi?“ On řekl: „Sto věder oleje.“ Řekl mu: „Vezmi svůj úpis, rychle sedni a napiš padesát.“ Pak řekl druhému: „Ty dlužíš kolik?“ On řekl: „Sto měr pšenice.“ Říká mu: „Vezmi svůj úpis a napiš osmdesát.“ A pán pochválil nepoctivého správce, že jednal rozumně. Neboť synové tohoto věku jsou vůči svému pokolení rozumnější než synové světla. A já vám pravím: Učiňte si přátele z mamonu nepravosti, aby vás, až pomine, přijali do věčných stanů. Věrný v nejmenším je věrný i ve velkém; nepoctivý v nejmenším je nepoctivý i ve velkém. Jestliže jste tedy nebyli věrní v nepoctivém mamonu, kdo vám svěří to pravé bohatství? A jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše? Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, jednoho se bude držet, a druhým bude pohrdat. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.” (CSP’09 Lukáš 16:1-13)
