Starý zákon, český studijní i ekumenický překlad:
Já jsem nejtupější z mužů a lidskou rozumnost nemám. Moudrosti jsem se neučil ani jsem si neosvojil poznání Svatého. Kdo vystoupil do nebe i sestoupil? Kdo si nabral vítr do hrstí? Kdo svázal vody do pláště? Kdo vytyčil všechny dálavy země? Jaké je jeho jméno a jaké je jméno jeho syna? Vždyť je znáš. Všechna Boží řeč je protříbená, on je štítem těch, kteří se k němu utíkají. K jeho slovům nic nepřidávej, jinak tě potrestá a budeš shledán lhářem. O dvě věci tě prosím; neodpírej mi je, dříve než umřu: Vzdal ode mne šálení a lživé slovo, nedávej mi chudobu ani bohatství! Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby, tak abych přesycen neselhal a neřekl: „Kdo je Hospodin?“ ani abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno svého Boha. (CEP Přísloví 30:2-9)
Proč se bouří národy, proč lidé přemítají o prázdných věcech? Srocují se králové světa a mocnáři se spolu radí proti Hospodinu a proti jeho pomazanému. Zpřetrhejme jejich pouta, odvrhněme jejich provazy. Ten, jenž trůní na nebesích, se směje. Panovník se jim vysmívá. Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je vyděsí. Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře. Přednesu Hospodinovo ustanovení. Řekl mi: Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil. Požádej mě a dám ti národy do dědictví. Tvým vlastnictvím budou i končiny země. Roztlučeš je železnou holí a jako hliněnou nádobu je roztříštíš. Nuže, králové, jednejte rozumně! Soudcové země, dejte si poradit! Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním! Líbejte syna, ať se nerozhněvá. Jinak zahynete na cestě, jestliže jen málo vzplane jeho hněv. Blahoslavení jsou všichni, kdo v něm hledají útočiště.(Žalmy 2:1-12 CSP)
Vždyť jsem tupější nežli kterýkoliv člověk, nemám lidskou rozumnost, nenaučil jsem se moudrosti ani ne mám poznání Svatého. Kdo vystoupil na nebesa a sestoupil? Kdo sebral vítr do svých hrstí? Kdo svázal vodu do pláště? Kdo ustanovil všechny končiny země? Jaké je jeho jméno a jaké je jméno jeho syna, jestlipak víš? Každá Boží řeč je přečištěná, on je štítem těm, kteří v něm mají útočiště. Nepřidávej k jeho slovům, jinak tě pokárá a budeš shledán lhářem. Dvojí od tebe žádám; neodpírej mi to, dříve nežli zemřu: Vzdal ode mě klam a lživé slovo, nedávej mi chudobu ani bohatství, zaopatřuj mě pokrmem určeným pro mě. Jinak bych se mohl přesytit, zapřít tě a říct: Kdo je Hospodin? Anebo bych mohl zchudnout, krást a zneuctít jméno svého Boha. (CSP Přísloví 30:2-9)
Co chcete vymýšlet proti Hospodinu? On učiní konec! Soužení dvakrát nepovstane. (CSP Nahum 1:9)
„Neprorokujte, prorokují, neprorokujte takové věci. Potupa nás nezasáhne. Má se říkat toto, dome Jákobův? Došla Hospodinu trpělivost? Cožpak jsou toto jeho činy? Což nejsou mé záměry dobré vůči tomu, kdo žije správně? Můj lid nedávno povstal jako nepřítel. Svlékáte plášť z oděvu těch, kdo bezstarostně procházejí, těch, kdo se navracejí z boje. Ženy mého lidu vyháníte z jejich rozkošných domovů, jejich děti připravujete navěky o mou důstojnost. Vstaňte a odejděte, neboť toto není místo odpočinku kvůli nečistotě, která přináší zkázu, naprostou zkázu. Kdyby někdo plácal do větru a lhal: Budu ti prorokovat o víně a o pivu, to by byl prorok pro tento lid! Jistě posbírám Jákoba, tebe celého, jistě shromáždím ostatek Izraele. Dám ho pospolu jako ovce do ohrady, jako stádo na pastvinu; bude se to hemžit lidmi. Ten, kdo proráží cestu, vytáhne před nimi. Prorazí, projdou bránou a vyjdou skrze ni. Jejich král půjde před nimi, Hospodin v jejich čele.“ (Mi 2:6-13)
„Od Hospodina žádejte déšť v čase jarního deště. Hospodin působí bouřky a dá jim silný déšť a každému zeleň na poli. Vždyť domácí bůžci mluvili marnost, věštci viděli klam, mluví klamné sny, utěšují nicotnostmi. Proto putují jako ovce, krčí se, protože nemají pastýře. Můj hněv vzplál proti pastýřům, navštívím s trestem vůdce stáda. Neboť Hospodin zástupů navštíví své stádo, dům judský, a promění je v svého nádherného koně do boje. Z něho vzejde úhelný kámen, z něho vzejde kolík, z něho vzejde válečný luk, z něho vzejde i každý nadřízený. A budou jako hrdinové šlapat v boji bláto na ulicích. Budou bojovat, protože Hospodin bude s nimi, a zahanbí jezdce na koních. Povýším dům judský a dům Josefův zachráním, přivedu je zpět, protože jsem se nad nimi slitoval. Budou, jako bych je neodvrhl, neboť já jsem Hospodin, jejich Bůh, a odpovím jim. Efrajimci budou jako hrdina a jejich srdce se bude radovat jako po vínu. Jejich synové to uvidí, budou se radovat a jejich srdce bude jásat v Hospodinu. Hvízdnu na ně a shromáždím je, neboť jsem je vykoupil, a bude jich tak mnoho, jako jich bývalo. Ačkoliv jsem je zasel mezi národy, na vzdálených místech si na mě vzpomenou, budou žít se svými syny a navrátí se. Přivedu je zpět z egyptské země, shromáždím je z Asýrie a uvedu je do země gileádské a na Libanon, ale nebude jim to místo stačit. Soužení projde mořem a bude bít do mořských vln a všechny hlubiny Nilu vyschnou. Pýcha Asýrie bude svržena a žezlo Egypta zmizí. Povýším je v Hospodinu a v jeho jménu budou chodit, je Hospodinův výrok.“ (Za 10:1-12)
Nový zákon, český studijní překlad:
Avšak spravedlnost založená na víře mluví takto: ‚Neříkej si ve svém srdci: kdo vystoupí do nebe?‘ — to je jako přivést Krista dolů — nebo: ‚kdo sestoupí do propasti?‘ — to je jako vyvést Krista z mrtvých. Ale co praví? ‚Blízko tebe je to slovo, ve tvých ústech a ve tvém srdci;‘ je to slovo víry, které hlásáme: Vyznáš-li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn. Srdcem se věří k spravedlnosti a ústy se vyznává k záchraně, neboť Písmo praví: ‚Každý, kdo v něho věří, nebude zahanben.‘ Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť nade všemi je týž Pán, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť ‚každý, kdo by vzýval Pánovo jméno, bude zachráněn.‘ (CSP Římanům 10:6-13)
Slovo kříže je totiž bláznovstvím těm, kteří hynou, ale nám, kteří jsme zachraňováni, je mocí Boží. Je napsáno: ‚Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.‘ Kde je moudrý? Kde je učitel Zákona? Kde je řečník tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost tohoto světa bláznovstvím? Neboť když svět v Boží moudrosti nepoznal skrze svou moudrost Boha, zalíbilo se Bohu skrze bláznovství této zvěsti zachránit ty, kdo věří. Neboť Židé žádají znamení a Řekové hledají moudrost, my však hlásáme Krista ukřižovaného: Židům pohoršení, pohanům bláznovství, ale těm, kteří jsou povoláni, Židům i Řekům, Krista — Boží moc a Boží moudrost. Neboť co je u Boha bláznivé, to je moudřejší než lidé, a co je u Boha slabé, to je silnější než lidé. Vidíte, bratři, jak vás Bůh povolal: není mezi vámi mnoho moudrých podle těla, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených. Ale co je u světa bláznivé, to si vybral Bůh, aby zahanboval moudré, a co je u světa slabé, to si vybral Bůh, aby zahanboval silné; a co je u světa neurozené a méněcenné, to si vybral Bůh, vybral dokonce i to, co není, aby zrušil to, co je, aby se žádné tělo nemohlo před Bohem chlubit. Vy však jste z něho v Kristu Ježíši, jenž se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením i vykoupením, aby se stalo tak, jak je napsáno: ‚Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.‘ (CSP 1. Korintským 1:18-31)
