Všechno se dá!

youtube nahled

Všechno se dá, Bože na Tebe svýst,
Všechno se dá Bože na Syna svýst,
všechno se dá na Ježíše svýst,
a tak si vůbec nejsem sám sebou jist!

Hospodin činí vše, co chce — na nebesích, na zemi, v moři i ve všech hlubinách. (CSP Žalmy 135:6)

Vždyť Panovník Hospodin nebude činit nic, pokud neodhalil své důvěrné sdělení svým otrokům prorokům. (CSP Amos 3:7)

S ním je moc a obezřetnost, jemu patří svedený i svůdce. (Job 12:16 CSP)

Když se tedy sešli, tázali se ho: „Pane, v tomto čase obnovíš království pro Izrael?“ Řekl jim: „Nepřísluší vám poznat časy a doby, které Otec uložil ve své vlastní pravomoci, ale přijmete moc Ducha Svatého, který na vás přijde, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až po nejzazší konec země.“ Když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen a oblak jim ho vzal z očí. A když se upřeně dívali do nebe, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílých šatech a řekli: „Muži galilejští, co tu stojíte a hledíte do nebe? Tento Ježíš, který byl od vás vzat vzhůru do nebe, přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet do nebe.“ Potom se vrátili do Jeruzaléma z hory nazývané Olivová, která je blízko Jeruzaléma, ve vzdálenosti sobotní cesty. Když vešli do města, vystoupili do horní místnosti, kde pobývali Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip, Tomáš, Bartoloměj, Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélóta a Juda Jakubův. Ti všichni zůstávali jednomyslně oddáni modlitbě spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry. V těch dnech se postavil Petr uprostřed bratří — byl tam pohromadě zástup asi sto dvaceti osob — a řekl: „ Muži bratři, muselo se naplnit slovo Písma, které předpověděl Duch Svatý ústy Davidovými o Judovi, jenž se stal vůdcem těch, kteří se zmocnili Ježíše; byl počítán mezi nás a obdržel podíl na této službě. Z odměny za nepravost získal pole, a když spadl střemhlav, roztrhl se v půli a všechny jeho vnitřnosti vyhřezly. A to se stalo známým všem obyvatelům Jeruzaléma, takže to pole bylo v jejich vlastním jazyce nazváno Hakeldama, to znamená Krvavé pole. Neboť je napsáno v knize Žalmů: ‚Jeho příbytek ať zpustne, ať není nikoho, kdo by v něm bydlil‘ a ‚Jeho pověření ať obdrží jiný‘. Proto se musí jeden z těch mužů, kteří s námi chodili po celý ten čas, kdy Pán Ježíš pobýval mezi námi, od křtu Janova až do dne, kdy byl od nás vzat vzhůru, stát spolu s námi svědkem jeho zmrtvýchvstání.“ I postavili dva: Josefa zvaného Barsabáš, jenž měl příjmení Justus, a Matěje. Pak se pomodlili a řekli: „Ty, Pane, který znáš srdce všech, ukaž, kterého z těchto dvou sis vyvolil, aby dostal místo v této službě a v apoštolství, od něhož se Juda odvrátil a odešel na své místo.“ Dali jim losy a los padl na Matěje; i byl volbou připojen k jedenácti apoštolům. (CSP Skutky 1:6-26)

Proto toto praví Panovník Hospodin: Hle, já kladu jako základ na Sijónu kámen, vyzkoušený kámen, drahocenný, úhelný základ, pevně založený. Kdo věří, nebude spěchat. Učiním právo mírou a spravedlnost závažím. Krupobití smete lživé útočiště a úkryt zaplaví vody. A bude zrušena vaše smlouva se smrtí a vaše ujednání s podsvětím neobstojí. Když bude procházet valící se bič, zůstanete mu k pošlapání. Kdykoli bude procházet, zmocní se vás: vždyť bude procházet ráno co ráno, ve dne i v noci. Bude to čirá hrůza, jen porozumět té zprávě. Protože lehátko bude krátké k protáhnutí a přikrývka bude úzká na zabalení. Neboť Hospodin povstane jako na hoře Perasímu, rozzuří se jako v Gibeónském údolí, aby vykonal své dílo, sobě cizí dílo, a aby vykonal svou službu, pro něj neobvyklou službu. Nuže nebuďte drzí, aby nebyla zesílena vaše pouta, protože od Panovníka Hospodina zástupů jsem slyšel o konci, o němž je rozhodnuto pro celou tuto zemi. Naslouchejte a slyšte můj hlas, pozorně naslouchejte a poslechněte mou řeč. Což bude oráč celý den orat, aby zasel? Bude neustále kypřit a vláčet svou půdu? Když vyrovnal její povrch, což nerozhází černuchu a nerozsype kmín, nevloží pšenici, proso i ječmen na jejich místo a špaldu na své meze? Jeho Bůh jej vychovává ke správným způsobům a vyučuje ho. Vždyť černucha se nemlátí smykem a po kmínu se nejezdí koly vozu, ale černucha se vyklepává metlou a kmín holí. Zrno se musí rozdrtit, vždyť ho jistě nebude mlátit stále, bude ho rozrušovat koly svého vozu a koňmi, ale nerozdrtí ho. To také pochází od Hospodina zástupů: Je podivuhodný v radě a velký v obezřetnosti. (CSP Izaiáš 28:16-29)

Tu Jóbovi odpověděl Hospodin z vichřice. Řekl: Nyní si přepásej bedra jako muž, ať se tě vyptám, a pouč mě. Chceš snad zrušit i můj soud, prohlásit mě vinným, a tak se ospravedlnit? Zdalipak máš paži jako Bůh a můžeš hřímat hlasem, jakým hřímá on? Nyní se ozdob ( vznešeností a vyvýšeností, ) oděj se majestátem a důstojností. Rozlij zuřivost svého hněvu, pohleď na každého pyšného a sniž ho. Pohleď na každého pyšného a pokoř ho, ničemy sraz na jejich místě. Skryj je společně do prachu, jejich ( tváře obvaž na skrytém místě. ) I já ti budu vzdávat chválu, že ti pomůže tvá pravice. (CSP Job 40:6-14)

Genesis 3,11–12 (ČSP): Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst? Člověk odpověděl: Žena, kterou jsi dal, aby byla se mnou, ta mi dala z toho stromu, a já jsem jedl.

Římanům 11,32 (ČSP): Bůh totiž všechny uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval.

Přísloví 16,1–10 (ČSP): Člověk zvažuje v srdci, ale odpověď jazyka je od Hospodina. Všechny cesty člověka jsou čisté v jeho očích, Hospodin však zkoumá motivy. Uval své dílo na Hospodina a tvé plány obstojí. Hospodin všechno udělal pro svůj účel, i ničemu pro zlý den. Pro Hospodina je ohavností každý povýšenec, zcela jistě nezůstane bez trestu. Milosrdenstvím a věrností bude usmířena vina, od zla se člověk odvrací bázní před Hospodinem. Když Hospodin najde zalíbení v cestách člověka, dává mu pokoj i od jeho nepřátel. Lepší je málo se spravedlností, nežli hojné výnosy s bezprávím. Srdce člověku vymýšlí cestu, ale jeho kroky určuje Hospodin.

Izajáš 45,7 (ČSP): Formuji světlo a tvořím tmu, činím pokoj a tvořím zlé; já, Hospodin, činím toto všechno.

Janův 6,43–44 (ČSP): Ježíš jim odpověděl: „Nereptejte mezi sebou. Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mne poslal; a já ho vzkřísím v poslední den.

Janův 6,64–65 (ČSP): Ježíš totiž od počátku věděl, kteří jsou nevěřící a kdo je ten, který ho vydá. A říkal: „Proto jsem vám řekl, že nikdo ke mně nemůže přijít, pokud mu to není dáno od Otce.“

Skutky apoštolské 13,48–49 (ČSP): Když to pohané slyšeli, radovali se a oslavovali Pánovo slovo a uvěřili všichni, kteří byli určeni k věčnému životu. 

Mojžíšovi říká: ‚Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji. ‘ Ne záleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo běží, ale na Bohu, který se smilovává. Písmo praví faraonovi: ‚Právě proto jsem tě vzbudil, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.‘ A tak se slitovává nad kým chce, a koho chce, toho zatvrzuje. Řekneš mi tedy: ‚Proč si ještě stěžuje? Vždyť kdo odolal jeho vůli?‘ Člověče, kdo vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Což výtvor řekne svému tvůrci: ‚Proč jsi mě udělal takto?‘ Což nemá hrnčíř ve své moci hlínu, aby z téže hroudy učinil jednu nádobu ke cti a druhou k hanbě? Což ne chtěl Bůh ukázat svůj hněv a uvést ve známost svou moc, a proto s velikou trpělivostí snášel nádoby hněvu připravené k záhubě? A také proto, aby oznámil bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které předem připravil k slávě, totiž na nás, které také povolal nejen ze Židů, ale i z pohanů? Jak praví u Ozeáše: ‚Lid, který není můj, nazvu svým lidem, a tu, která nebyla milována, nazvu milovanou,‘ ‚a stane se, že na místě, kde jim bylo řečeno: Vy ne jste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého.‘ (CSP Římanům 9:15-26)

Neboť každému muži z domu izraelského i z příchozích, kteří budou pobývat v Izraeli, když se ode mne oddělí, vnese své bůžky do svého srdce, položí před sebe pohoršení své zvrácenosti a přijde k prorokovi, aby se jej na mě dotázal, já Hospodin mu sám odpovím. Nastavím svou tvář proti onomu muži, učiním ho znamením a pořekadlem a ( vyhladím ho zprostřed svého lidu. ) I poznáte, že já jsem Hospodin. A když se ten prorok dá svést a promluví slovo, ( svedl jsem ho já Hospodin. ) Vztáhnu proti němu svou ruku a vyhladím jej zprostřed svého izraelského lidu. I ponesou svou zvrácenost. Zvrácenost toho, kdo se dotazuje, bude stejná jako zvrácenost proroka. (CSP Ezechiel 14:7-10)

Přísloví 16,6–9 (ČSP): Milosrdenstvím a věrností bude usmířena vina, od zla se člověk odvrací bázní před Hospodinem. Když Hospodin najde zalíbení v cestách člověka, dává mu pokoj i od jeho nepřátel. Lepší je málo se spravedlností, nežli hojné výnosy s bezprávím. Srdce člověku vymýšlí cestu, ale jeho kroky určuje Hospodin.

Pláč 3,25–45 (ČSP): Hospodin je dobrý k tomu, kdo na něho očekává, k člověku, jenž ho hledá. Je dobré, aby člověk měl naději a mlčky čekal na Hospodinovu záchranu. Pro muže je dobré, když nosí jho ve svém mládí. Ať sedí o samotě a mlčí, když to na něj vloží. Ať položí svá ústa do prachu, snad je ještě naděje. Ať nastaví tvář tomu, kdo ho bije, ať se nasytí potupou. Neboť Panovník neodvrhne navěky; neboť jestliže sklíčil, slituje se podle svého hojného milosrdenství. Neboť ne z vlastního rozmaru pokořuje či skličuje syny člověka. Srazit pod nohy všechny vězně země, převracet právo muže před tváří Nejvyššího, podvádět člověka při jeho sporu, to Panovník nechce vidět! Je někdo, kdo řekl a stalo se, když to Panovník nepřikázal? Cožpak zlé věci i dobro nevychází z úst Nejvyššího? Co si má co stěžovat živý člověk na trest za svoje hříchy? Prozkoumejme svoje cesty, vyzpytujme je, a navraťme se k Hospodinu. Pozvedněme svoje srdce i ruce k Bohu v nebesích. Bouřili jsme se a byli vzpurní a ty jsi neodpustil. Zahalil ses hněvem a stíhal jsi nás, zabíjel jsi a neměl jsi soucit. Zahalil ses oblakem, aby nepronikla žádná modlitba. Učinil jsi nás smetím a odpadem mezi národy.

Izajáš 45,4–13 (ČSP): Kvůli svému otroku Jákobovi a kvůli Izraeli, svému vyvolenému, jsem tě povolal tvým jménem a dal jsem ti titul, ačkoliv mě neznáš. Já jsem Hospodin a jiného není, kromě mě není Boha. Přepásám tě, ačkoliv mě neznáš, aby poznali od východu slunce i ti od [jeho] západu, že není nikoho mimo mě: Já jsem Hospodin a jiného není. Formuji světlo a tvořím tmu, činím pokoj a tvořím zlé; já, Hospodin, činím toto všechno. Vydejte, nebesa, krůpěje shůry a z oblaků ať plyne spravedlnost. Ať se otevře země a nese ovoce spásy a zároveň dá vyrůst spravedlnosti. Já, Hospodin, jsem to stvořil. Běda tomu, kdo vede spor se svým Tvůrcem, střep mezi střepy země! Což hlína řekne svému hrnčíři: Co to děláš! nebo: Tvé dílo nemá ruce? Běda tomu, kdo říká otci: Co to plodíš? a ženě: Co to rodíš? Toto praví Hospodin, Svatý Izraele a jeho Tvůrce: Na přicházející věci se mě vyptávejte! Ohledně mých synů, díla mých rukou mi chcete přikazovat? Já jsem učinil zemi i člověka na ní jsem stvořil. Já — mé ruce roztáhly nebesa — a přikazuji celému jejich zástupu. Já jsem ho vzbudil ve spravedlnosti a napřímím všechny jeho cesty. On vystaví mé město a mé vysídlence pošle domů, ne za peníze ani ne za dar, praví Hospodin zástupů.

Janův 10,34–36 (ČSP): Ježíš jim odpověděl: „Což není ve vašem Zákoně napsáno: ,Já jsem řekl: Bohové jste‘? Jestliže ty, ke kterým se stalo slovo Boží, nazval bohy, — a nemůže být zrušeno Písmo — proč mně, kterého Otec posvětil a poslal na svět, říkáte: ,Rouháš se,‘ protože jsem řekl: ,Jsem Boží Syn‘?

Jeremjáš 29,11–12 (ČSP): Vždyť já znám úmysly, které s vámi zamýšlím, je Hospodinův výrok. Úmysly o pokoji a ne o zlu, abych vám dal budoucnost a naději.

První list Janův 4,16–21 (ČSP): Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm. V tom dosáhla láska při nás cíle, že máme naprostou důvěru pro den soudu, neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě. V lásce není strach, ale dokonalá láska strach zahání; vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce. My milujeme, neboť on první miloval nás. Řekne-li někdo: ,Miluji Boha,‘ a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Vždyť kdo nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, kterého neviděl. A toto přikázání máme od něho, aby ten, kdo miluje Boha, miloval také svého bratra.

1 Jan 4:10 (CSP)
V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.

Kazatel 9,1 (ČSP): Tohle všechno jsem totiž uložil do svého srdce, abych to všechno objasnil; jak spravedliví a moudří i jejich činy jsou v Boží ruce. Ani lásku ani nenávist člověk nezná, všechno je před ním.

Když se totiž po uplynutí dvanácti měsíců procházel po babylonském královském paláci, prohlásil král: Tak tedy toto je ten velký Babylon, který jako sídlo královské jsem já vybudoval silou své moci a ke cti svého majestátu. Ještě měl král to slovo v ústech, když tu z nebes dolehl hlas: Tobě se praví, králi Nebúkadnesare: Království od tebe odešlo. Od lidí tě vyženou a tvůj příbytek bude mezi polní zvěří. Budou ti dávat spásat porost jako dobytku. Tak přes tebe přejde sedm časů, dokud nepoznáš, že v lidském kralování vládne Nejvyšší a dává je, komukoli ráčí. V té chvíli se ono slovo o Nebúkadnesarovi naplnilo. Od lidí byl vyhnán, porost jako dobytek spásal a tělo se mu nebeskou rosou smáčelo, až mu vlasy vyrostly jako orlí peří a nehty měl jako ptačí drápy. Avšak po uplynutí té doby jsem já, Nebúkadnesar, pozdvihl své oči k nebesům a mé poznání se mi navrátilo. Nejvyššímu jsem dobrořečil a věčně živého chválil a oslavoval, neboť jeho vláda je vláda věčná a jeho království trvá z pokolení na pokolení. Všichni obyvatelé země se počítají za nic, vždyť jak se mu zlíbí, nakládá s vojskem nebeským i s obyvateli země. Není, kdo by mu mohl dát přes ruku a říci mu: Cos to provedl?! V té době mi navrátil mé poznání, také čest mého kralování a můj majestát, dokonce mi vrátil i můj vzhled, a tu mne mí rádcové a velmoži vyhledali. Byl jsem znovu nastolen ve svém království a přidána mi byla neobyčejná velikost. Nyní já, Nebúkadnesar, uctívám a vyvyšuji a oslavuji Krále nebes, jehož všechny činy jsou pravda, jehož stezky právo a jenž je mocen pokořit ty, kdo si vedou pyšně. (CSP Daniel 4:26-34)

Tobě, Panovníku, náleží spravedlnost, ale nám zbývá tohoto dne jenom hanba — Judejcům a obyvatelům Jeruzaléma i celého Izraele, blízkým i vzdáleným ve všech zemích, kam jsi je zahnal za jejich věrolomnost, kterou se tobě zpronevěřili. Hospodine, nám náleží jenom hanba — našim králům, našim velitelům i našim otcům — neboť jsme zhřešili proti tobě. Panovníkovi, našemu Bohu, zůstávají slitování a odpuštění. To proto, že jsme se proti němu vzbouřili a neposlouchali jsme Hospodina, svého Boha, abychom žili podle jeho zákonů, které nám předkládal prostřednictvím svých služebníků proroků, ale všichni v Izraeli přestoupili tvůj zákon, odvrátili se a neposlouchali tě. Proto se na nás sesypala prokletí a zlořečení, jak je psáno v zákoně Mojžíše, otroka Božího, neboť jsme vůči němu zhřešili. (CSP Daniel 9:7-11)

Chrání nohy svých věrných, ale ničemové zahynou v temnotě, neboť člověk nezvítězí vlastní silou. (1 Samuel 2:9 CSP)

zdroje:
Bůh je Láska…
Římanům 9:18
Římanům 3:4-8
Izajáš 63:7-19
Job 9:24
2 Jan 1:9
Jan 10:30
Římanům 10
Izaiáš 26
Přísloví 3
Žalmy 37
Filipským 2:13
Izaiáš 45:7
Jeremiáš 29:11
Jan 1
Žalm 51


 
Hudba a poezie Kultura Napsat komentář


Napsat komentář:

Váš email nebude zveřejněn. Povinná pole jsou označena *

*
*

Daniel Král