Copak sám nechci krásu?!
Ženám ať nenutím tedy sám sebe.
Mám na co mám, dobré i ne, což není všechno jen dočasně z nebe?!
Přitom bych, ale snad, jen abych nebyl sám, měl jiné říct ženě:
„neměl jsem miláčku na lepší, než jsi ty, tak jestli nevadí…“ ?!
To asi ne!!!
Takže mi nezbývá, než čekat, mlčet a možná k jiné cit obdržím…
A nestát se zlodějem i přes hořkost srdce, a to ani kvůli ní…
První list Janův 3,20 (ČSP): i když by nás naše srdce odsuzovalo; neboť Bůh je větší než naše srdce a zná všechno.
Přísloví 14:10 (CSP): Jen srdce zná hořkost své duše, ani do jeho radosti se cizí člověk nevmísí.
Matouš 15:19 CSP: Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilstva, krádeže, lživá svědectví, urážky.
Žalmy 16,5–6 (ČSP): Hospodin je můj výtečný podíl a můj kalich; ty sám držíš můj los. Vyměřovací provazce mi padly na rozkošných místech. Ano, připadlo mi nádherné dědictví.
Žalmy 116,1–11 (ČSP): Miluji Hospodina, vždyť slyší můj hlas, mé úpěnlivé prosby, naklonil ke mně ucho. Po všechny své dny k němu budu volat. Omotaly mě provazy smrti, dolehla na mě tíseň podsvětí, postihlo mě soužení a žal. Vzývám však Hospodinovo jméno. Ach, Hospodine, zachraň mou duši! Milostivý je Hospodin a spravedlivý, náš Bůh se slitovává. Hospodin chrání prostoduché. Byl jsem zubožený a on mi pomohl. Vrať se, má duše, do svého odpočinutí, protože Hospodin ti prokázal dobro. Vytrhls mou duši ze smrti, mé oči před slzami, mé nohy před klopýtnutím. Budu chodit před Hospodinem v zemi živých. Důvěřoval jsem, i když jsem říkal: Jsem velmi ponížený. Když jsem se unáhlil, řekl jsem: Každý člověk je lhář.
