Druhý pilíř důchodové (penzijní) reformy spuštěné od 1.1.2013. Vlastně téměř jediný výrazně kritizovaný blok celého systému. Na mě působí zcela zvláštně. Dá se chápat jak kladně tak záporně. Vzhledem k faktu, že pokud se do II.pilíře rozhodnete investovat, tak tuto volbu již nikdy nevezmete zpět, nebudu Vám nijak radit a rozhodnutí o vstupu do něj, zůstává pouze na Vás.
Pokud chcete II. pilíř důchodové reformy chápat kladně, vemte v potaz to, že 3% ze svého platu nemusíte dávat státu, ale přidáte k nim další vlastní 2% a celou částku pak investujete přes soukromou společnost. Zisk může být lepší, neboť ve státním prvním pilíři vaše peníze nevydělávají nic (na vysvětlenou: jsou téměř ihned vypláceny současným důchodcům – akt. 30.11.2012).
Pokud se zamyslíme kriticky, situace bude mít také podstatné nevýhody. Průběžný odvod oněch 3% ze „státního“ do „soukromého“ Vám totiž sníží v budoucnu státní důchod cca o 15%. To by nevadilo, pokud by se dalo na výnos druhého pilíře spolehnout. Výnosy by pak předčily i snížení budoucího důchodu z prvního pilíře. Vzhledem k principu druhého pilíře a tím je investování, se však na tyto výnosy spolehnout nedá. Navíc, pokud se Vám po několika letech nebude líbit, výstup z něj nebude možný. Z toho plyne nemožnost regulace rizika a nutnost spolehnutí se v této věci na společnost spravující tento fond. Může to vyjít a nemusí – neřídíte to však vy.
Existují určité výpočty, zdali se Vám vyplatí přejít či nepřejít do druhého pilíře, ale ovšem i tyto výpočty jsou pouhými předpoklady a za rok, dva či pět, se mohou zcela změnit. K současnému datu se na základě takových předpokladů vyplatí druhý pilíř ani ne polovině obyvatel ČR s vyššími příjmy, kteří skutečně mohou ušetřit na tom, že státu odvedou méně – avšak za předpokladu určitých výnosů druhého pilíře. O tom, zda se druhý pilíř jednoznačně vyplatí lidem s vyššími příjmy, však vzhledem k málo informacím a nulovým zkušenostem nedokážu nyní nic objektivně napsat. Ovšem ti bohatší z nás jsou tak jako tak, zvyklí se starat sami.
Celý druhý pilíř na mne působí tak, že stát dovolí některým lidem odvádět méně, výměnou za to, že ponesou vyšší míru rizika za svou budoucnost sami, ovšem bez možnosti zařadit zpátečku. A právě poslední zmíněný fakt, vnímám vzhledem k nesenému riziku jako akceleraci rizik na úkor výhody, jíž bezesporu odvod části peněz ze státního systému do soukromého sektoru je. (rozuměj výhodou ve smyslu „spořím si já sám – nespoléhám na stát“ – akt. 2.12.2012)
Obecně závazek něco dělat až do smrti, navíc bez znalosti budoucích podmínek, se zdá být jako velice nevhodná vlastnost. Alespoň pro mne. Ve finančním trhu exisuje totiž mnoho řešení a bez diskuse flexibilnějších řešení, která dokáží druhý pilíř strčit hravě do kapsy. Rizika jsou obdobná, ale možnost opustit loď, ať se ztrátami nebo se ziskem je povolena.
Až se budu sám rozhodavat jestli vstoupím nebo ne, budu se ptát sám sebe, jestli si vezmu stát „za ženu“ bez možnosti požádat o rozvod, pokud by se z „ní“ stala semetrika nebo chronická děvka.
PS: Příklad nakonec mi přijde asi nejlepší přirovnání, nemám však nic proti manželství a rozvody nepodporuji, pokud nemají opravdu vážný důvod.
