Neumím nic a nemám moc,
chtěl bych jen víc, volat: pomóc…
Jako by vyčkával, všech králů Král,
On zná co znám, vždyť byl tu sám!
Všechno mu kazim, už chci to vzdát,
nevím co dělat, jak Boha mít rád?
Pořád se stydím a lámu si srdce,
v duši mám stín a touhu přece…
Dělá snad schválně, že dal mi ten úděl,
psát hezký básně a přitom bejt volem?!
Můžu snad vyčíst mu, co zkazím já,
když má v rukou mě, i všechno co dá?!
