(2008, Daniel Král)
Ještě mi občas na mysl přijde,
myšlenka drzá, že zase vyjde.
Taková slepá a přitom nádherná,
zářivá tečka na nebi do temna…
Něco tam zůstalo, to asi nepřejde,
musim to nechat tak, že na tom nesejde.
Stejně s tim nikdy, nikdy nic nezmůžu,
nebudu bojovat, s něčim, s čim nemůžu…
Nechám to jak to je, nechám to tomu,
kdo to tak zařídil, ať vezme si domu –
když bude chtít, to co mi dal –
nevim co s tim, sem na to sám…
