Proč se lidé bojí vlastních rozhodnutí? Protože jsou líní a když jim nabídnete změnu k lepšímu tak tomu prostě nevěří a raději nechají věci tak jak jsou, v domnění, že to tak zůstane navěky a když ne, tak pak budou křičet: „Jak to že to neni tak, jak jsme si mysleli že to bude?!“.
Lidi jsou vyděšení z vlastních rozhodnutí. Bojí se, že když se nějak budou muset rozhodnout, že tím utrpí ztrátu. Dost možná ze zvyku. Dost možná z jejich vlastních zkušeností. Tím ale, že se lidé přestanou rozhodovat a budou věci jen odkládat, tím situaci jen zhoršují. Ubírají si možností. Vedou je k tomu možná nějaké trpké zkušenosti ze špatných rozhodnutí, ale už si jaksi nepamatují -a neberou v potaz- svá minulá dobrá rozhodnutí. Úplně zbytečně tak zahazují záchraný kruh.
Došlo mi to až díky obchodu, kterému se věnuji. Jako člověk od něhož klient dostane něco, za co přece zaplatí. A pokud mu nedám do ruky hmatatelný dar po kterém sáhne a již jej nevydá, tak mi přece nebude věřit, že něco ode mne dostane opravdu zadarmo. Jsem přece obchodník, vždy ho beru na hůl.
Ale copak to, že jsem kdysi prodělal znamená, že teď prodělám znovu? Nikoli přece! Pokud nejsem retard, a nebo pokud si nechám věci vysvětlit tak, abych si byl jist, že svá rozhodnutí založím na pravdivých faktech, proč nevyužít situace?!
A tady se dostáváme k jádru věci, proč je drtivá většina lidí bez prostředků. Protože lidé jsou si jisti jen svými neúspěchy a jimi se řídí. Úspěchy berou jen jako něco, co je třeba náhodou. Nevěří tomu. Hýčkají si strach z minulých neúspěchů, který je utěšuje.
Závěr?
Miluji práci v obchodě. Učí mě a dává mi zároveň neuvěřitelný zkušenosti z hlediska chování lidí. Někdy příjemné, někdy méně.
