Na týhle kuličce pitomý,
kdekoli bych byl,
chyběla by mi…
Když bylo mé srdce zahořklé, když se jitřilo mé nitro, byl jsem tupý a nechápavý, byl jsem před tebou jako hovádko. Nicméně jsem stále u tebe. Uchopils mě za pravici, povedeš mě podle svého úradku a pak mě přijmeš do slávy. (CSP Žalmy 73:21-24)
Jsem nuzný a od mládí skomírám; snáším tvé hrůzy, jsem bezradný. Přehnalo se přese mě tvé rozlícení, tvé rány mě dorazily, obklopily mě jako vody, po všechny dny mě obkličují. Vzdálil jsi ode mě přítele i druha, mým důvěrníkem je jen temnota. (Žalmy 88,16–19 ČSP)
Otec miluje Syna a všechno dal do jeho rukou. Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo však Syna odmítá, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.“ (CSP Jan 3:35-36)
Zkroušeného vysvobodí skrze jeho soužení, bude jim otvírat ucho skrze útlak. (CSP Job 36:15)
Ani já nezadržím svá ústa, promluvím v tísni svého ducha, přemýšlet budu v hořkosti své duše. Cožpak jsem moře či drak, že nade mnou musíš ustanovit stráž? Kdybych řekl: Potěší mě má pohovka, má postel mě unese při mém stěžování, ty mě vyděsíš sny, viděními mě ohromíš. Tu si má duše zvolila zardoušení, ano, smrt, raději než mé kosti. Pohrdám tím, nebudu žít navěky; nech mě být, vždyť mé dny jsou marnost. Co je smrtelný člověk, že si ho ceníš a že si ho všímáš? Navštěvuješ ho každé ráno, neustále jej budeš zkoušet. Jak dlouho ode mne neodvrátíš pohled, nenecháš mě aspoň spolknout slinu? Pokud bych zhřešil, co tím provedu tobě, strážci člověka? Proč jsi mě pro sebe určil za terč, až jsem se stal břemenem sám sobě? A co že neodpustíš mé přestoupení a neodejmeš mou zvrácenost? Vždyť nyní ulehnu do prachu; budeš mě usilovně hledat, ale já už tu nebudu. (Jób 7,11–21 ČSP)
Jenom ať tě zloba nepodnítí k tleskání. Množství výkupného ať tě neodkloní stranou. Cožpak tvé volání o pomoc způsobí, že nezůstaneš v úzkých? Nebo vypětí všech sil? Nebaž po noci, která by vytrhla národy z jejich místa. Měj se na pozoru, ať se neobrátíš k nepravosti, protože bys raději zvolil ji nežli soužení. Hle, jak vyvýšený je Bůh ve své síle. Kdo je takový učitel jako on? Kdo mu určil cestu? (Jób 36,18–23 ČSP)
Důvěřoval jsem, i když jsem říkal: Jsem velmi ponížený. Když jsem se unáhlil, řekl jsem: Každý člověk je lhář. Žalmy 116,10–11 (ČSP)
Já jsem muž, který zažil soužení skrze hůl jeho hněvu. Hnal mě a přivedl do temnoty, ne do světla. Jen proti mně obrací znovu a znovu svou ruku, celý den. Nechal chřadnout mé tělo a mou kůži, rozlámal mé kosti. Oblehl mě a obklopil jedem a těžkostmi. Způsobil, že bydlím v temnotách jako dávno zemřelí. Zazdil mě, abych nemohl vyjít, obtížil mě bronzovým řetězem. I když volám a křičím o pomoc, zadržuje mou modlitbou. Moje cesty zazdil tesanými kameny, zkazil moje stezky. (Pláč 3,1–9 ČSP)
Hospodin je dobrý k tomu, kdo na něho očekává, k člověku, jenž ho hledá. Je dobré, aby člověk měl naději a mlčky čekal na Hospodinovu záchranu. Pro muže je dobré, když nosí jho ve svém mládí.
Ať sedí o samotě a mlčí, když to na něj vloží. Ať položí svá ústa do prachu, snad je ještě naděje. Ať nastaví tvář tomu, kdo ho bije, ať se nasytí potupou.
Neboť Panovník neodvrhne navěky; neboť jestliže sklíčil, slituje se podle svého hojného milosrdenství. Neboť ne z vlastního rozmaru pokořuje či skličuje syny člověka.
Srazit pod nohy všechny vězně země, převracet právo muže před tváří Nejvyššího, podvádět člověka při jeho sporu, to Panovník nechce vidět!
Je někdo, kdo řekl a stalo se, když to Panovník nepřikázal? Cožpak zlé věci i dobro nevychází z úst Nejvyššího? Co si má co stěžovat živý člověk na trest za svoje hříchy? (Pláč 3,25–39 ČSP)
Vracím to, co jsem neuchvátil. Bože, ty znáš mou pošetilost; má provinění ti nejsou skryta. Kéž se kvůli mně nestydí ti, kdo na tebe očekávají, Panovníku, Hospodine zástupů, kéž se nehanbí kvůli mně ti, kdo hledají tebe, Bože Izraele. (Žalmy 69,5–7 ČSP)
Pozvedněte své oči k nebesům a pohleďte na zemi dole, neboť nebesa se rozplynou jako kouř a země zvetší jako oděv a její obyvatelé právě tak zemřou; moje záchrana však zůstane navěky a moje spravedlnost nepomine. Slyšte mne vy, kdo znáte spravedlnost, lide, v jehož srdci je můj zákon: Nebojte se lidského posměchu, jejich hanobení se neděste. (CSP Izaiáš 51:6-7)
Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, a lásku bych neměl, jsem jako dunící kov nebo zvučící činel. A kdybych měl proroctví a znal všechna tajemství a měl všechno poznání a kdybych měl veškerou víru, takže bych přemisťoval hory, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych dal pro nasycení chudých všechen svůj majetek a kdybych vydal své tělo k spálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. (První Korintským 13,1–3 ČSP)
První list Petrův 1,10–12 (ČSP): Tuto záchranu horlivě hledali a po ní pátrali proroci, kteří prorokovali o milosti pro vás připravené; zkoumali, na který nebo na jaký čas ukazoval Duch Kristův v nich, když předem svědčil o utrpeních určených Kristu a o velké slávě, která přijde po nich. Jim bylo zjeveno, že ne sami sobě, nýbrž vám sloužili těmi věcmi, které vám nyní byly oznámeny skrze ty, kteří vám přinesli evangelium v Duchu Svatém, poslaném z nebe, věcmi, do nichž andělé touží nahlédnout.
