Před několika dny jsem napsal článek “když to nejde“. V neděli jsem se prostě sebral a šel dělat direct business. Z oslovených 30ti potenciálních klientů měla jedna klientka cizí banky jakýstakýs zájem. Fajn. Nic moc. Ale kdo dneska neobtěžuje lidi s rádoby anketama a říká věci narovinu? Dvě hodiny práce, 1 potenciální klient. Skoro úroveň walk-in na pobočce…
Do toho mi ale zavolala kolegyně, že jsme dostali volnější pole působnosti a to tím směrem, že se mohu podstatně více zaměřovat na kvalitu služeb a kvantita není již jediným uznatelným měřítkem. Tak a přesně po tomto jsem toužil už nějaký pátek. Jou! Myslím, že jsme první společnost na trhu s takto nastavenou loajalitou ke klientům. Reklamní slogany jsou k ničemu, pokud jim neodpovídá chod firmy, že?
Zašel jsem na pivo vydejchat to štěstí. Pak s kamarády na Bowling – náhoda. No a teď už to jde. :D Teda jako nejde. Ale je vidět, že dělat věci tak aby se klienti vraceli jde! A najednou máte pocit, že věci tak nějak dozrávaj.
No a dnes mi klientka defacto poděkovala za servis. Najednou mi přes despekt lidí, kterým jsem věřil, že mi poskytnou vstřícnou zpětnou vazbu dochází, že vůbec nezáleží na tom co si myslí druzí o tom, jak věci děláte, pokud vy sami věříte, že je děláte správně!
