Chtěl jsem být spisovatel. Takovej, jako byl Belmondo ve filmu Muž z Acapulca. Pracovat celý dny z domu, decentně jet na chlastu, cigaretách a kafi. A občas poznat nějakou hezkou holku. No a dnes jsem zjistil, že žiju vlastně dost podobně. Musim makat i z domu, hledat furt nový a nový nápady, klienty pro svůj byznys a zároveň neustále přesvědčovat své „vydavatele“ o svých kvalitách.
Dnes jsem si dal i jedno svobodný cigáro, kafe mám už druhý a peníze taky nemám. Akorát se mi nezasekévá R, takže moji klienti nemusejí do „vltulníku“. Naopak hrozí, že se zasekne firemní aplikace. To pak jde do vltulníku celá práce. Hádám se pro své nápady, protože se mi nelíbí, když zaměstnanec kdesi, určuje co musím a nesmím v mém vlastním, už tak dost rizikovém podnikání a to mě děsne sere brzdí. „Kerpofe, ty syčáku!“
Přemýšlím co dál. V neděli chci realizovat jeden svůj plán jak najít nové klienty, kteří potřebují půjčit nebo naopak chtějí půjčit druhým přes spoření. A to je vždycky těžký. I když víte, že je produkt dobrej. Za dva roky týhle práce jsem si uvědomil, že není těžký prodávat, je prostě jen těžký – kurva těžký – mít komu prodávat. A to „komu“ je hrozně důležitý pro hodnocení kvality obchodu. A na to normy a tabulky nepasujou. Nechci být dobrej byznysman proto, že nacpu důchodci spoření „nadosmrti“. Chci bejt dobrej proto, že najdu člověka co se mu prostě ten a ten produkt líbí a je s ním spokojen. A takoví klienti se vracejí, nejen proto, že jste dobrý obchodník, ale především proto, že máte něco co chtějí nebo potřebují.
Chtěl jsem napsat nějakej článek za časů, kdy se zrovna nedaří. Číst rady od toho, kdo se má dobře, není vždycky povzbudivý. Taky by to mohla být celý vaše vina. Děsně dobře se mi bude psát skvěle optimistickej článek, až budu mít nacpanej pupek. Mohl bych pak taky prodavačce, co živí dvě děti z platu 8 tisíc, řečnit o tom, jak je svět fajn. To ale není výzva. Pravá motivace musí funguvat vždycky. I když není člověk zrovna nahoře. Tak, ať to tady třeba někomu pomůže. Mě poslední dobou věci moc nejdou, ať dělám, co dělám…
