„Nato Áronovi synové Nádab a Abíhú vzali každý svou kadidelnici, dali do nich oheň, položili na něj kadidlo a přinesli před Hospodina cizí oheň, jak jim nepřikázal. I vyšlehl oheň od Hospodina a strávil je; zemřeli před Hospodinem. Mojžíš řekl Áronovi: To je to, co promluvil Hospodin: Prostřednictvím těch, kteří se ke mně přibližují, dosvědčím svou svatost a oslavím před vším lidem. Áron mlčel. Mojžíš zavolal Míšaela a Elsáfana, syny Áronova strýce Uzíela, a řekl jim: Přistupte a odneste své bratry od svatyně na místo ven za tábor. Přistoupili tedy a odnesli je v jejich suknicích na místo ven za tábor, jak řekl Mojžíš. Pak řekl Mojžíš Áronovi a jeho synům Eleazarovi a Ítamarovi: Nerozpouštějte si vlasy na hlavě a netrhejte své roucho, abyste nezemřeli a Hospodin se ne rozhněval na celou pospolitost. Vaši bratři, celý dům Izraele, budou oplakávat spálené ohněm, který Hospodin zapálil. Neodcházejte od vchodu do stanu setkávání, jinak zemřete, neboť je na vás Hospodinův olej pomazání. I udělali podle Mojžíšova slova. Hospodin promluvil k Áronovi: Nebudeš pít víno ani pivo, ty ani tví synové s tebou, když budete přicházet do stanu setkávání, abyste nezemřeli. To je věčné ustanovení pro vaše potomky. Budete rozlišovat mezi svatým a obyčejným, mezi nečistým a čistým. Budete vyučovat syny Izraele všem ustanovením, která k vám Hospodin promluvil prostřednictvím Mojžíše. Mojžíš promluvil k Áronovi a k jeho zbývajícím synům Eleazarovi a Ítamarovi: Vezměte přídavnou oběť, která z Hospodinových ohnivých obětí zbyla, a jezte ji nekvašenou vedle oltáře, neboť je to nejsvětější věc. Budete ji jíst na svatém místě, neboť je to příděl tvůj a příděl tvých synů z Hospodinových ohnivých obětí, protože tak mi bylo přikázáno. Hrudí z mávané oběti a kýtu z daru pozdvihování budete jíst na čistém místě, ty a s tebou tvoji synové a tvé dcery, neboť je to příděl tvůj a příděl tvých synů, který byl dán z obětních hodů pokojné oběti synů Izraele. Kýtu z daru pozdvihování a hrudí z mávané oběti přinesou spolu s tučnými částmi ohnivých obětí, jimiž má být máváno jako mávanou obětí před Hospodinem. Bude to věčným přídělem pro tebe a pro tvé syny s tebou, jak přikázal Hospodin. Mojžíš se velmi vyptával na kozla k oběti za hřích a hle, byl již spálen. Nato se rozhněval na zbývající Áronovy syny, Eleazara a Ítamara, a řekl: Proč jste nesnědli oběť za hřích na svatém místě? Vždyť je to nejsvětější věc a dal ji vám, abyste sňali vinu pospolitosti a vykonali za ni obřad smíření před Hospodinem. Hle, její krev nebyla vnesena dovnitř svatyně. Jistě jste ji měli sníst ve svatyni, jak jsem přikázal. Áron Mojžíšovi odpověděl: Hle, dnes přinesli svou oběť za hřích a svou zápalnou oběť před Hospodinem, a postihlo mě něco takového. Kdybych dnes jedl oběť za hřích, líbilo by se to Hospodinu? Když to Mojžíš slyšel, líbilo se mu to.“ (CSP’09 Leviticus 10:1-20)
„Když vy se společně scházíte, není to slavení Večeře Páně. Když totiž jíte, každý si bere napřed svou večeři, jeden má hlad a druhý je opilý. Což nemáte domy, kde můžete jíst a pít? Anebo opovrhujete Boží církví a zahanbujete ty, kteří nic nemají? Co vám mám říci? Mám vás snad pochválit? Za to vás nechválím. Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také předal, že Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazován, vzal chléb, vzdal díky, rozlomil jej a řekl: “ [Vezměte, jezte.] Toto je mé tělo, které [se] za vás [láme]. Toto čiňte na mou památku.“ Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi; toto čiňte, kdykoliv byste pili, na mou památku.“ Neboť kdykoliv byste jedli tento chléb a pili [tento] kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde. Kdo by tedy jedl ten chléb nebo pil kalich Páně nehodně, bude vinen proti tělu a krvi Páně. Ať člověk zkoumá sám sebe, a takto ať z toho chleba jí a z toho kalicha pije. Neboť kdo jí a pije [nehodně], jí a pije sobě odsouzení, neboť nerozsuzuje tělo [Páně]. Proto jsou mezi vámi mnozí slabí a neduživí a mnozí usínají. Kdybychom rozsuzovali sami sebe, nebyli bychom souzeni. Když jsme však souzeni od Pána, jsme vychováváni, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem. Proto, moji bratři, když se scházíte k jídlu, čekejte jeden na druhého. Jeli někdo hladový, ať jí doma, abyste se nescházeli k odsouzení. Ostatní věci zařídím, až přijdu.“ (CSP’09 1 Korintským 11:20-34)
„Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, rozlomil ho, dal učedníkům a řekl: “Vezměte, jezte. Toto je mé tělo.” Pak vzal kalich, vzdal díky a dal jim ho se slovy: “Napijte se z něho všichni. Neboť toto je má krev [nové] smlouvy, která se vylévá za mnohé na odpuštění hříchů. Pravím vám, [že] od této chvíle již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy jej budu pít s vámi nový v království svého Otce.” A zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu.“ (CSP’09 Matouš 26:26-30)
„A my vám hlásáme radostnou zvěst, že to zaslíbení, které dostali naši otcové, splnil Bůh nám, jejich dětem, když vzkřísil z mrtvých Ježíše, jak je to i napsáno v druhém Žalmu: „Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.“ A to, že jej vzkřísil z mrtvých, aby se již více nenavracel do zkázy, řekl takto: „Dám vám svaté a věrné věci Davidovy.“ Proto i na jiném místě praví: „Nedáš svému Svatému uvidět zkázu.“ David totiž, když posloužil vlastnímu pokolení Boží vůlí, usnul, byl připojen ke svým otcům a uviděl zkázu. Ten však, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých, neuviděl zkázu. Budiž vám tedy známo, muži bratři, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění hříchů. Od všeho, od čeho jste nemohli být ospravedlněni v zákoně Mojžíšově, je v něm ospravedlňován každý, kdo věří.“ (CSP’09 Skutky 13:32-39)
„Proto jsi bez omluvy, člověče, a to každý, kdo soudíš. V čem soudíš druhého, v tom odsuzuješ sám sebe, neboť soudíš, ale sám činíš totéž. Víme, že Boží soud je podle pravdy proti těm, kdo dělají takové věci. Máš za to, člověče, který soudíš ty, kdo takové věci dělají, a sám činíš totéž, že unikneš Božímu soudu? Nebo pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a trpělivosti, a nevíš, že Boží dobrota tě vede k pokání? Svou tvrdostí a nekajícným srdcem si shromažďuješ hněv ke dni hněvu a zjevení spravedlivého Božího soudu. On odplatí každému podle jeho skutků. Těm, kteří s vytrvalostí v dobrém skutku hledají slávu, čest a neporušitelnost, dá věčný život. Avšak těm, kteří jsou sobečtí a neposlouchají pravdu, nýbrž poslouchají nepravost, odplatí hněvem a zuřivostí. Soužení a úzkost padne na duši každého člověka, jenž působí zlo, předně na Žida, ale i na Řeka; avšak sláva, čest a pokoj připadne každému, kdo činí dobro, předně Židovi, a také Řekovi. U Boha není přijímání osob. Ti, kdo bez Zákona zhřešili, bez Zákona také zahynou; a ti, kdo zhřešili pod Zákonem, skrze Zákon budou souzeni. Neboť u Boha ne jsou spravedliví ti, kdo Zákon slyší, ale ospravedlněni budou ti, kdo jej plní. Když totiž pohané, kteří nemají Zákon, přirozeným způsobem činí to, co Zákon požaduje, pak jsou sami sobě Zákonem, ač Zákon nemají. Ukazují, že mají dílo Zákona napsané ve svých srdcích. Jejich svědomí bude svědčit spolu s myšlenkami, jež se navzájem obviňují nebo také obhajují, v den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude podle mého evangelia soudit, co je skryto v lidech.“ (CSP’09 Římanům 2:1-16)
„Avšak pevný základ Boží stojí, maje tuto pečeť: „Pán zná ty, kdo jsou jeho“, a „ať se odvrátí od nepravosti každý, kdo vyslovuje Pánovo jméno“. Ve velkém domě nejsou jen nádoby zlaté a stříbrné, nýbrž i dřevěné a hliněné, jedny ke cti, druhé k méně čestným účelům. Kdo by se tedy od těchto věcí očistil, bude nádobou ke cti, posvěcenou, Pánu užitečnou, připravenou ke každému dobrému skutku.“ (CSP’09 2 Timoteus 2:19-21)
„Odkud jsou boje a hádky mezi vámi? Zdali ne odtud — z vašich rozkoší, které bojují ve vašich údech? Dychtíte, ale nemáte. Zabijíte a žárlíte, ale nemůžete ničeho dosáhnout. Hádáte se a bojujete, a nic nemáte, protože nežádáte. Žádáte, a nedostáváte, protože žádáte špatně, abyste to vynaložili na své rozkoše. [Cizoložníci a] cizoložnice! Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím. Či myslíte, že nadarmo praví Písmo: „Žárlivě touží Duch, který v nás přebývá „? Ještě větší je však milost, kterou dává. Proto Písmo praví: „Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.“ Poddejte se tedy Bohu. Postavte se proti Ďáblu, a uteče od vás. Přibližte se k Bohu, a přiblíží se k vám. Očisťte ruce, hříšníci, a očisťte srdce, lidé dvojí mysli. Pociťte svou ubohost, naříkejte a plačte. Váš smích ať se obrátí v nářek a vaše radost v sklíčenost. Pokořte se před Pánem, a povýší vás.“ (CSP’09 Jakub 4:1-10)
zdroje:
bible.com
